V neděli 29.6. 2008 v deset hodin dopoledne jsme nafoukli našeho stárnoucího oplíka, naložili do něj půlku vybavení naší domácnosti a vyrazili jsme s Bífíkem, Bodíkem a Jiříkem do Jesení.
Cesta proběhla celkem bez problémů a pro znalé....ani v Klatovech jsem nemusela měnit kolo.
Do Jesení jsme dorazili vcelku brzo, tak jsme zašli na oběd do místní restaurace Jesenka. Mimochodem obrovské porce za slušné ceny!!!!
Po obědě zbývalo už jen najít tu louku v lese u potoka, kde strávíme celý týden. Cesta byla perfektně popsána, tak jsme trefili celkem dobře.
Postavili stan, třikrát přeparkovali auto, páč nejprve jsem ho postavili do cesty, pak do kuchyně, pak na záchod a pak už snad nikomu nepřekáželo.
Kolem jedné hodiny jsme postavili stan, marně hledali studánku s pitnou vodou (po několika dnech jsme ji i našli :-)) ) a čekali....
V sedm hodin večer jsme byli rozděleni do družstev. Já s Bífíkem jsme byli v družstvu štěňat, kam patřila ještě Jana s Erinkou, Vendulka s Astičkou a Tomáš s Amoskem. Měla jsem trochu strach, páč všichni tři spoluštěňátka už měla nějaké zkušenosti s agility...už skákali, dělali slalom a zónovky. Bífík znal akorát tunel, zónu na áčku a ... to je vše. Naše instruktorka Eliška Drahokoupilová se s tím rozdílem poprala naprosto bez problémů. Bífík si celý týden běhal tunýlky, piloval zónu na ačku, začali jsme zónu na kladině, začali jsme se seznamovat se slalomem a ve čtvrtek dopoledne si Bífík prvně skočil..... jako skokovou překážku! Eliška v té chvíli zajásala a já ještě nevěděla proč....
No, co se dopoledne naučíš, to máš odpoledne v závodě. Dopolene první skok a odpoledne pět v závodě. Myslím si, že Bífík docela pochopil, že se skokovky skáčou (teda tři dny se tak tvářil, ale v neděli dopoledne statečně prokážel), ale některé věci byli přeci jen moc....Nakonec jsme se tak nějak protlačili do cíle.
Když jsme necvičili, tak jsem chodili na procházky. Bífíček konečně pochopil, že to co ho v Nečtiněch praštilo přes uši nebyla voda a statečně probíhal potokem. Našel si super zábavu - proběhout potokem, řádně se namočit a pak skočit na paničku...zábava byla o to lepší, že panička vždycky pořádně zaječela.
V Jesení jsme potkali spoustu kamarádů - pejsků i lidí. Doufáme, že se s nimi zase brzy někde setkáme.
Takže Tondo a Eliško díky za pěkně strávený týden na Šumavě.
Teď chvilku odpočinku....